Парус

Михаил Юрьеич Лермонтов, 1832

Белеет парус одинокий
В тумане моря голубом!
Что ищет он стране далекой?
Что кинул он в краю родном?

Играют волны - ветер свищет,
И мачта гнется и скрыпит...
Увы! Он счастия не ищет
И не от счастия бежит!

Под ним струя светлей лазури,
Над ним луч солнца золотой...
А он, мятежный просит бури,
Как будто в бурях есть покой!

Na obzoru plachta bílá

Michail Jurjevič Lermontov - překlad Mik Inuru, 2012

Na obzoru plachta bílá
v modru moře zamženém ...
Co as doma opustila?
Kam to letí pod větrem?

Vlny hrají, vítr třeští,
štíhlý stožár prohýbá:
nehledá si plachta štěstí,
a před štěstím neprchá!

Pod ní moře v mlhy kouři,
nad ním slunce jasný svit:
vzpurná plachta hled bouři,
jak jen v bouři byl by klid!

Plachta

Michail Jurjevič Lermontov - překlad Hana Vrbová, 2014

Bělá se plachta osamělá
v modravé páře nad mořem...
Co hledá v dálce? Kam by chtěla?
Proč opouští svou rodnou zem?

Vlny si hrají, vítr sviští
a stožár skřípe bolestí...
Ach běda, nejde hledat štěstí,
a neutíkat ze štěstí!

Pod ní lesk blankytného moře
a nad ní zlatý slunce svit...
Ona si vzpurně žádá bouře,
jako by v bouřích jen byl klid!

Plachta

Michail Jurjevič Lermontov - překlad Alena Károlyi, 2015

Bělá se plachta osamělá
v mlžném oparu modravém.
Co hledá v dálce loďka smělá?
Proč opustila rodnou zem?

Vlny si hrají, vítr sviští,
stěžeň se kývá, skřípe si.
O netečnost se snění tříští,
leč věci příští neděsí.

Dole hlubina azurová,
nad hlavou slunce, jeho třpyt.
Do bouří plachta chce se schovat!
Uprostřed bouří najít klid...

Plachta

Michail Jurjevič Lermontov - překlad J. Prokeš

Bělá se loďka v oceáně
jak holubinka bázlivá.
Proč dala výhost rodné straně
a v místa pílí truchlivá?

Slyš vody ruch a větru vání
a stožár v kraj se schyluje.
Ach! S plavcem není požehnání,
on v Eden lásky nevpluje.

Pod ním se lazur vábně klene
a nad ním slunka záře plá,
než on se v náruč bouře žene,
však bouře nejspíš mír mu dá.

Plachta

Michail Jurjevič Lermontov - překlad Jan Albireo Kučera

Samotná v moři plachta bílá
v mlze se ztrácí modravé.
Co v rodném kraji opustila?
Co na ni čeká v dálavě?

Vlny si hrají, sviští vítr,
ohýbá stěžeň v ryku slot.
Kdož ví, co plavce čeká zítra,
zda štěstí potká jeho loď.

Lazura vody září zdola
a nad ní slunce zlatý svit.
Pod lodí moře bouřku volá,
jako by v bouři našlo klid.