Pište rukou, je to zdravé pro mozek

2016-04-30-piste-rukou-je-to-zdrave-pro-mozek-3Umíte to vlastně? Umíte ještě vzít do ruky propisku (nebo nedejbože plnicí pero) a papír a jednoduše psát? Psát své nápady, malovat písmenka, přenést myšlenku přímo z mozku přes ruku na papír? Já vím, není to zapotřebí v dnešní době.

Už teď se na školách ruší výuka psacího písma. Rozuměj psacího, tedy takové ty obloučky vzájemně propojené. Dokonce znám dospělé lidi, kteří neumějí takové písmo ani přečíst. Když jim napíšete dopis, koukají na něj jako analfabeti, jako kdyby bylo psané nějakou cizí řečí.
Pamatuje si ještě někdo, jak jsme se ve škole učili psát my?

2016-04-30-piste-rukou-je-to-zdrave-pro-mozek-1

Dnes už nám naše děti nenapíší dopis rukopisem. Dnes už se učí jen to, co je podobné tiskacímu písmu v počítači. Budou vůbec naše děti schopné přečíst si naše staré dopisy nebo deníky? Nebo to pro ně budou jen hieroglyfy, jejichž rozluštění se budou (někteří) učit až na vysoké škole? Budou umět napsat a přečíst jen toto:

2016-04-30-piste-rukou-je-to-zdrave-pro-mozek-2

Ale o písmu jsem nechtěla psát, chtěla jsem psát o psaní

Lidé jsou leniví a to se jim vymstí. Samozřejmě, klávesnice je rychlejší a efektivnější.
Copak rodiče! Ti už výcvikem prošli a tak mají onu prvotní zkušenost. Ale co mladí, kteří odmalička ťukají rovnou do klávesnice?

Přirovnala bych to k vývoji počítačového programování. Počítačům lépe rozumějí ti, kteří prošli úplným začátkem a učili se na osmibitových Didakticích jazyk Basic, protože nic jiného nebylo. Aby si mohli program sami vytvořit, museli porozumět přímočaré počítačové logice (když stisknu tohle, stane se tohle a já to musím počítači říci takovouto formulkou). Pak se začaly vyvíjet další a složitější programovací jazyky pro výkonnější stroje. Nová generace už skáče rovnou do hotových aplikací, které udělají spoustu věcí za lidi, dokonce rozhodují za lidi. Všechno je „smart“ (chytré) a dělá si co chce, v menu ukazuje jen „nejoblíbenější“, aktualizuje se bez optání a kdo si to ručně nenastaví jinak, tak se jen diví jak si ten počítač žije vlastním životem. Člověk pak sklouzne jen do hraní počítačových her a brouzdání internetem, aniž by vytvořili vlastní myšlenku nebo postup. Viděla jsem krásnou reportáž v televizi, kde studentům dali staré osmibitové počítače, jestli by na nich něco dokázali. Oříškem bylo počítač vůbec zapnout, neřku-li vytvořit jednoduchý prográmek, aby počítač zobrazil napsaný text.
A tak je to i se psaním.

Lidé ťukají do klávesnice a ztrácejí svůj vlastní rukopis

Skupina vysokoškolských studentů se zúčastnila experimentu na letní škole. Měli za úkol dělat si poznámky s náčrtky, vést si jakýsi cestovní deník.
Polovina z nich nezvládla vést si prachobyčejný rukopisný deník. Část z nich ani neuměla psací písmo. Pořizovala si zápisky na chytrých telefonech.
Část z těchto studentů se dokonce snížila pouze k tomu, že si stahovala z internetu cizí práce a jen je poupravila jako zdánlivě vlastní text. (A ještě si určitě mysleli, jak na to vyzráli.)

Psaní rukou je ale užitečné! Důležité je totiž nejen to, co píšeme, ale jak to píšeme! Ručně psané věci obsahují další rovinu (podvědomé) informace a to jsou emoce.
Rozmáchlé energické písmo, škrtání, vsuvky – takový psaný text rozvíjí tvůrčí myšlení podobně jako myšlenková mapa. S ručně psaným textem zachází mozek podobně jako s obrázkem. Odhaluje náladu pisatele, jako je nejistota, váhání nebo třeba rozčílení. Z počítačového textu nikdy nepoznáte, jak moc rozvášněně tvůrce mlátil do klávesnice (leda tak z počtu neopravených překlepů). Do rukopisu vkládáme kus své povahy, další zajímavou rovinu sdělení.

Psaní rukou usnadňuje studium a učení. Proběhly studie, ve kterých se sledovala aktivita mozku. Malé děti byly požádány, aby opsaly několik písmen. U těch, které měly papír a tužku, byla prokázána mnohem větší aktivita v těch částech mozku, kde dospělí mají centrum pro čtení a psaní. Děti, které místo toho použily klávesnici, tuto aktivitu nevykázaly.

Ruční psaní totiž není pouhé strohé zaznamenání informace, mozek musí při tom zpracovávat daleko více problémů – rozvrhnout rozložení na papíře, abychom se v zápisech vyznali, podtrhávání, zvýraznění, odsazení odstavců (myšlenek), odrážky – zkrátka formátování, které za člověka neudělá žádná automatizace jako v nějaké aplikaci v počítači. Mozek musí definovat předem, co vlastně chce psát.
Výsledek je různorodý, možná působí neupraveně, ale právě to aktivuje mozek, protože už při zápisu musí hodnotit co je důležité, k čemu se to vztahuje apod.

2016-04-30-piste-rukou-je-to-zdrave-pro-mozek-3

Činnost, kterou provádíme fyzicky, se nedá ničím nahradit. Je sice namáhavější a pomalejší, ale zároveň si tím trénujeme centra učení. Musí se zapojit celé tělo, další mozková spojení. (Víte, kolik jsem musela popsat stránek, abych donutila své plnicí pero pořádně psát? Vychytat správný sklon a přítlak například!)

Je také značný rozdíl mezi psaním psacím a tiskacím písmem. Každý má svůj mozkový vzorec.
Při psaní psacím písmem se vytváří více myšlenek, aktivuje se „pracovní paměť“ – ta část mozku, kde se rodí nápady. Samozřejmě, počítač zpracuje lépe a rychleji proud běžných dat, ale není to tvořivé zpracování. Počítače jsou orientované na výkon (bohužel, dnešní doba tlačí na výkon, kvantitu), zatímco ruční zpracování vede ke kvalitě a tvůrčímu pojetí v kontextu s lidskou zkušeností, prostředím a sociálním začleněním.

Byli sledováni studenti, kteří si na přednáškách zaznamenávali poznámky ručně a do notebooku. Notebooková skupina měla horší studijní výsledky a to i v případě, že byli odstřihnutí od rušivých prvků na notebooku jako je sledování sociálních sítí. Počítače totiž svádějí k mechanickému zapisování vět a celých úseků sdělení. Často s tím, že si zápis promyslíme a upravíme později, ale už se k tomu nikdy nedostaneme a tak hlava zůstane prázdná.
Zatímco při ručním psaní se vyjadřujete vlastními slovy a vytváříte si svůj závěr (své hodnocení myšlenky).
Jinými slovy: Při počítačových poznámkách se jedná o reprodukci informace, zatímco u ručního zápisu je to zpracování informace.

Používání pera nám pomáhá myšlenku nikoli zaznamenat, ale hlavně nalézt.

Andrew Brown

Na to, abychom dobře přemýšleli, nepotřebujeme jen nějaké elektrické impulzy mezi neurony v mozku, ale také fyzické zapojení celého těla. Počítače nás připravují o zkušenosti přirozeného světa.

Inspirováno článkem „Přicházejí nejhloupější generace za mnoho století“, autor Václav Cílek

Miroslava Zudová
Co mě nezabije, to mě posílí.
Komentáře
  1. Zuzana Ledvinová napsal:

    Je to vsecko pravda.Ucim pre 30let prave deti psani….a nepsala jsem o tom v Ebooku:Co o skole nevite,i kdyz jste tam vsichni chodili. tech hlouposti ,co se dela je moc a pochopitelne se to lidstvu vymsti….ale to je proste vyvoj…spany pohyb,necviceni ruky psanim,ockovani(nektere zbytecne),nahraskyv jidle….je toho moc a deti uz davno nejsou zdrave.Schvalne:kolik deti v 60.tych letech nosilo na prvnim stupni bryle,melo alergie…?1s brylemi,alergie bylo nezname slovo….ze30deti.Dnes1bez bryli z 25deti a alergii(prehnanou reakci na normalni jev jako pyl a zvire)ma80procent deti….jak budou vypadat jejich deti?….

  2. Věra Kadlecová napsal:

    Jako holka jsem si nejen krasopisně psala deník, ale také výpisky z knih, které mě zaujaly, nejen ten povinný čtenářský. Psala jsem dokonce krasopisem dopisy kamarádkám a s oslovením nebo začátky odstavců jsem si vyhrála tak, že dopis i vyfešákované obálky vypadaly jako malé umělecké dílo. Měla jsem kdysi sen, že se krasopisem budu živit. Bohužel – klávesnice počítače takové písmo nezná a než bych v dnešní uspěchané době napsala jeden dopis… darmo mluvit. S těmi emocemi na papíře máš, Mirko, velkou pravdu!

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *