Léky

Konečně jsem to dnes udělala. Před stěhováním na jaře na to nebyl moc čas, po stěhování jsem měla jiné starosti a tohle zkrátky nebyla priorita. A tak jsem všechny věci z lékarny dala na jednu hromadu – pilulky, mastičky, obvazy a náplasti, teploměry, kapátka, nahřívací gelové polštářky, berle a ortézy.

No, když pominu ty berle, které jsou vzpomínkou na zlomený kotník na konci 2009 a tu ortézu na ten samý kotník, který mě zlobí doposud (stačí trošku špatně šlápnout a jdu k zemi, což končí bolestí a otokem) a taky když pominu tu ortézu na krk, kterou jsem pootřebovala v létě 2018, protože jsem měla zablokovaný krk a nemohla ani pohnout hlavou, což mi znemožňovalo i kancelářskou práci, no tak když tyhle věci pominu, protože šly do sklepa pro strýčka Příhodu (člověk nikdy neví), tak mi zbyly tři narvané šuplíky všelijakých krabiček a lahviček s nesrozumitelnými názvy, z nichž člověk jen těžko pozná, k čemu vlastně jsou.

Tak dobrá, co tu máme? Staré prošlé věci. Něco na játra. Ano, mám špatné jaterní hodnoty přesto, že jsem celoživotně téměř abstinent (ano, otec mi byl negativním příkladem). Dost jsem se o sebe bála, játra nejsou žádná legrace, snažila jsem se chvíli o šetřící dietu, ale časem se hrana obrousí a člověk se vrátí ke koření, česneku, tučnému, sladkému… jsem špatný pacient, měla bych zhubnout, aby i játra byla méně tučná. V Praze jsem chodila na pravidelné kontroly na gastroenterologii, ale po přestěhování místní doktorka tuhle část mé zdravotní karty přešla tak nějak bez zjevného vzrušení. Zkrátka se s tím asi nedá nic dělat.

Vitamíny, potravinové doplňky. Věčná škoda. tolik peněz to stálo. Vždycky byly zakoupeny se skvělým úmyslem pravidelně si dodat trochu zdraví. A po pár pilulkách – zapomněla, nebrala, odložila… a tak dlouho ležely, až jim vypršela záruční doba. Kolik mé tělo mohlo mít vitamínů, minerálů, stopových prvnků, jak já mohla být zdravá! A teď to jde do igelitky, abych to vrátila do lékárny jako chemický odpad.

Kapky. Na kašel, na bolest v krku, do očí, do uší a kdovíkam ještě. Taky půjdou pryč. Vždycky jsem je tu měla, už pro ten pocit, že když mě někde píchne, mám pomoc. Ale nemám. Zkrátka musím být zdravá.

Tak co mi tu zbylo? Prášky na spaní, na deprese, na bolest. Ty prošlé nejsou. Protože to ještě není tak dlouho, kdy mi je lékařka předepisovala. Ano, jsem jedna z těch, co psychicky neustáli covid, izolaci, home-officeový nápor v práci. A pak ztrátu práce, málo peněz a z toho důvodu i stěhování tam, kde je klidněji, kde je levněji.
Doteď to není v pořádku. Někdy pláču, někdy nemohu spát. A není mi pomoci. V novém místě jsem zatím bez práce (starou ženskou už nikdo moc zaměstnávat nechce), peníze z úspor docházejí a kdo ví, co bude dál?

Jo a ještě tu mám antigenní testy na covid, protožr ani trojí očkování není žádná jistota.

Tak dobrá, v lécích máme pořádek, už tu nejsou žádné staré, prošlé, nepoužívané. Když přijde nemoc, zkrátka musím do lékárny.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.