Hledání místa

V dnešní době, v době internetu, je to jednoduché. Zadáte si „pronájem“ a nějaké bližší údaje jako je město, velikost bytu a tak podobně a vyskočí vám spousta nabídek. Pak už jen hledíte na cenu (dělali jsme přece rozpočet, tak víme, na co máme!), na lokalitu, na rozlohu, na počet pokojů, na vybavení a na obrázky. A taky na mapu – jak tam jezdí městská hromadná, jak se dostanu do práce.

Přesně tak jsem to udělala. Prošla jsem nabídky a vylučovací metodou mi zbylo pár favoritů. Docela příjemná a zajímavá „práce“. A mezi všemi těmi nabídkami se vyloupla láska na první pohled. Znáte to – třeba když jdete nakupovat – ta jistota, že tenhle je ten pravý. A klapka se zaklapne a už nic jiného vlastně nechcete. Na inzerát jsem odepsala a ještě tentýž den večer mi zavolal zprostředkovatel. Ten pocit, jako když vyhrajete konkurz, jako když dostanete práci, jako když vás prostě vyberou a chtějí. (Já vím, kdo by vás nechtěl, když od vás dostane 10.000 měsíčně.)

Pár zpovědních otázek – jsem vlastně ideální nájemce. Bez závazků, bez dětí, bez partnera, bez zvířat, nekouřím, nepořádám mejdany a jsem placení schopná. Slovo dalo slovo a přišla první schůzka. Samozřejmě, majitel si mě musí obhlédnout, musí vědět, koho si do svého investičního bytu nasadí. Je to takový přijímací pohovor, lustrace a také předání osobních údajů. To je potřeba pro přípravu smlouvy. A opravdu mi to dáte? Ano, připravíme smlouvu o rezervaci, to znamená, že nikomu dalšímu už byt (zatím) nabízet nebudeme. Do 15 dnů podepíšeme opravdovou nájemní smlouvu. Jde to hladce, vlastně to nebylo tak těžké.

Přichází období euforie. Ano, budu mít svůj domov! Období prohlížení obrázků bytu stále dokola, období vizualizace, představování si, jak si to tam zařídím, jaký nábytek tam dám, jak si to upravím. Poslali e-mailem i plánek bytu s rozměry. To je něco pro mě! Začínám hru na architekta, kdy si na plánek v měřítku stavím vystříhané kusy nábytku v měřítku. kolik čeho budu potřebovat, kam se to vejde, jak to rozestavím, jak to bude vypadat…

Samozřejmě, člověk je zvědavý, jak to vypadá přímo tam. A tak si udělá výlet, jde po té ulici a představuje si, jak tam bude chodit každý den, jak tam bude chodit domů. Všímá si, kde je jaký obchod, co je v okolí. Tak tady, tady to jednou budu znát jako své boty… Těším se. Už teď mám to místo ráda.

A když zazvoní telefon a z něj se ozve žádost o schůzku na prohlídku bytu, srdce se může radostí rozskočit. Ano, ano, ano! Malý, čisťounký ale bude náš (já vím, že ne úplně, je to přece pronájem, ne koupě)! Má všechno, co potřebuji. Sprcha, koupelnička, kam se vejde i užší pračka, dokonce vestavěná skříň v předsíni. Decentní kuchyňská linka, potravinová skříň. Ano, to beru!

Těším se, těším. Přichází období čekání na podepsání smlouvy. Rezervace podepsaná, kauce složená. Už je ruka v rukávě.

Miroslava Zudová
Co mě nezabije, to mě posílí.
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *