Úvodem

„To, že se člověk cítí osamělý, má následně dopad na jeho špatné vztahy.
A naopak jeho špatné vztahy mají následně dopad na to, že se cítí osamělý.“

Petr Casanova

Můj milý světe,

založila jsem tento web, abych někomu sdělila své myšlenky, své postoje, své zážitky. Málokdy totiž se najde někdo ochotný naslouchat. Alespoň v mém případě. Většinou se setkávám s odezvou vyjádřenou kroucením hlavy, blahosklonným pohledem (říkajícím „to bude dobrý, bláznivko“) a nebo prostou větou: „Moc přemýšlíš“.

To jsem já. Zkrátka musím ty věci nějak ventilovat a ty jsi má oběť, milý kolemjdoucí, Už jsem tě chňapla do svých písmen a řádků jako pavouček do svých křehkých sítí. Takhle v záři slunce s uvízlými kapkami rosy (nebo jsou to někdy slzy?) mohou být nádherné. Jde jen o to, jestli si jich někdo všimne, než je vítr roztrhá.
Ano, mé myšlenky jsou křehké a jemné, často nejsou ani vidět, někdy se na člověka nalepí a když je jich moc, je to nepříjemné.

Proto se musí občas uklidit a vyhodit ven.

A to právě dělám.

Nazývejme to blogoterapií.