Sny o bydlení – úvod

Když důkladně, tak důkladně. My blázni jsme šťastní, protože si můžeme dělat co chceme. Například snít o ideálním světě. Když jsem byla malá holka (asi tak ve 3. třídě ZDŠ), snila jsem o ideálním způsobu života. Kreslila jsem si to. Nakreslila jsem si celý vlastní ostrov s celým zabezpečením (od pěstování dobytka, obilí a vůbec všech potřebných surovin) až po dům se všemi místnostmi s potřebami pro všechny členy mé budoucí rodiny. Pokojíčky na míru, nábytek na míru, věci na míru. Bavilo mě to vymýšlet a doplňovat, upravovat a virtuálně realizovat (tužkou na papíře). Vznikl ideální domov samotářky (už tehdy to byl ostrov, ale s loděmi a možností externího navázání vztahů s ostatními lidmi).

Jak je to teď? Žiju na samotě daleko od civilizace, v místě, kam ani pošta nedoručuje, kam přijíždějí lidé jen nárazově na letní víkendovou relaxaci (chataři) a to je vlastně mým ostrůvkem. Žiji zde s přítelem v pravém slova smyslu (kamarádem, pomocníkem, parťákem do nepohody). Jenomže náš ostrov je poněkud rozvrtaný. Přestavba chaty na trvalé bydlení za plného provozu. Ale zato si všechno můžeme přizpůsobit. Hodně se to podobá původní dětské myšlence výše. Jenomže musíme jakoby sloučit dva obrázky do jednoho (ten můj a Richardův). To se vždy nedaří. Richard je bordelář, ztrácí věci, ničí věci (neúmyslně – prostě tím, že je pohodí někam, kde je zničí jiná věc, vlhko, špína a špatné zacházení – přesně jak popsáno v knize “ Jak si udělat pořádek doma, v kanceláři a v osobním životě„).

K dispozici máme jednu obytnou místnost, která je nám kuchyní, obývákem, pracovnou i ložnicí. Jednou, jednou nad ní bude vybudovaný další prostor – pro knihovnu, opravdovou klidnou ložnici (bez televize a nočního svícení, koupelnu). Ještě máme nějaké další prostory jako je šopa (jeden veliký bordel, nářadí, odložené věci „na pak“, ale hlavně je tam pračka), dílna (druhý veliký bordel, nástroje, kutilské materiály, odložené věci „na pak“ a konečně terasa s krbem, kde je však třetí velký bordel, odložené věci „na pak“, nábytek čekající na svou příležitost). Skoro jako v reality šou „Po krk v odpadcích“. Nemohu v tom udělat sama pořádek, protože to jsou jeho věci a ty já nemůžu jen tak vyhodit. A on čas na přebírání nemá (nechce mít).

A tak jsem zase ve stádiu snění.
Až jednou bude stavba dokončená.
Až jednou bude můj pracovní koutek.
Až jednou budou pořádné skříně na oblečení.

Až jednou bude mít každá věc své místo.

Miroslava Zudová
Co mě nezabije, to mě posílí.
Komentáře
  1. malé srdce napsal:

    Ahoj Mirko, mohla bys mi napsat svou mailovou adresu? Čistil jsem svou mailovou schránku a vymazal jsem i Tvou adresu. Díky!

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.