Kdo chce být šťastný?

Tak tohle mě dostalo. Dokonalé souznění s mou filozofií, kterou jsem měla kdysi v záhlaví tohoto blogu – „člověk je na světě beznadějně sám“. Ale podané geniálně. Když se nad tím zamyslíte… „Manuál k zbláznění aneb 4 jednoduché kroky, jak zešílet“ je pravda pravdoucí! Na jméno Jiří Charvát si ještě posvítím! Přepis videa: Hezký večer....

Hurá, přišel první nábytek

Já vím, nábytek neumí chodit, musí ho někdo přivézt. Přivezli. Rozbalila. Rozložila. Návod prostudovala. A pak jsem si řekla, že raději počkám na někoho, kdo to umí a má vrtačku. To bude bezpečnější, protože málem ani nezvednu jenom tu desku od stolu jak je těžká. Ještě to není dokonalé, ještě k tomu neladí kontejnerky se...

Proboha, musím někde spát!

Tak jsem si mákla. Roztřídit krabice, kterou je potřeba vybalit hned a kterou až potom. Knížky počkají, tvoření také, teď je potřeba hlavně najít věci na obživu (pomůcky do kuchyně jako třeba nůž, abych si mohla alespoň ukrojit chleba), udělat prostor na spaní (postel nemám a zřejmě ještě dlouho mít nebudu, ale matrace na zemi...

Rozhodně není lepší vyhořet

Říká se, že je lepší vyhořet než se stěhovat. Já vím, je to takový bordýlek, kdy ze všech koutů vylezou dávno zapomenuté ztracené věci a člověk se najednou a navíc velmi rychle musí rozhodovat, co s nimi. Vyhodit je, když jsem je 5 nebo 10 let nepotřeboval? K čemu je přiřadit (do které kategorie patří)?...

Dáme si do bytu vázu

Tak jak je to s těmi prioritami? Sice jsem někde četla, že peněz je neomezené množství. Že když se řekne „došly peníze, nemůžu dál platit“ je to jako by se řeklo třeba „došly centimetry, nemůžu dál měřit“. Bohužel, ještě neumím posunou svůj metr a tak jsem závislá jen na „centimetrech“, které mám přidělené od zaměstnavatele...

Koberec a priority

Tak kolik máš, děvče, na tu legraci vlastně peněz? Žádná velká sláva. Dluhy mi Richard vyplatil jen z jedné čtvrtiny. Polovinu té čtvrtiny jsem dala na mimořádnou splátku dluhu. Já vím, měla jsem to dát všechno, ale to bych neměla opravdu žádnou rezervu. Tak jsem jsem si 50.000 nechala do začátku jako startovací částku. Vlastně...

Krůček zpátky a krok vpřed

Tak znovu a znovu pročítat inzeráty na pronájem v Praze. Nejhorší je, že většina je pořád stejných, takových, co tam visí delší čas. To znamená, že je nikdo nechce. Znám je už důvěrně. Zadala jsem si tentokrát i „hlídacího psa“, aby mi okamžitě přicházely nové nabídky podle zadaných parametrů. Zaregistrovala jsem se na několika stránkách...

Zádrhel

Samozřejmě, bylo by to příliš jednoduché, příliš snadné. Ve čtvrtek zprostředkovatel potvrdí, že zítra podepíšeme smlouvu a dokonce, že už od prvního se můžu nastěhovat. (Původně to mělo být až od patnáctého.) Srdce poskočilo. V pátek ráno vybírám z bankomatu peníze na kauci a nemůžu se dočkat poledne, kdy se mé doufání promění ve skutečnost...

Rozdělení na moje a tvoje

Mám předběžný slib, že se v březnu mohu nastěhovat. Tak teď už je to doopravdy, není cesty zpět. Balíme. Čím začít? Co budu v nejbližších dnech do stěhování potřebovat nejméně? Začnu muzikou. Probírám 4 metry cédéček. Ano, chudinky moje, trochu jsem vás zanedbala, protože tady totiž pořád hrála televize a na vás nějak nezbyla kapacita....

Rozpočet

Brrr, to je příšerné slovo. Nikdo ho nechce používat. Je to studené a bezcitné, tvrdá realita bez příkras. Ale pokud chci začít znovu, musím rozdělit rozpočet. „Naše“ rozříznout na „moje“ a „tvoje“. Předpokládám, že zde mluvím ke gramotným lidem. Tedy – finančně gramotným, kteří vědí, co to slovo „rozpočet“ vlastně znamená. Protože když jsem poznala...